Aikido [aikidó] je moderní japonské bojové umění, které spadá do škály „Budo“ [budó] (novodobá bojová umění výchovného charakteru). Slovo aikido můžeme přeložit jako “cesta harmonie”, skládá se ze tří japonských znaků: AI (soulad), KI (energie) a DÓ (cesta). Právě poslední znak odkazuje na spojitost s dalšími systémy, např. Judo [džúdó], Kendo [kendó] atd. Pro japonská umění je přípona dó typická a nejde jen o bojová umění, ale například o Shodo [šodó] – kaligrafie, Kado [kadó] – aranžování květin, Sado [sadó] – čajový obřad atd. Z toho je patrné, že aikido není jen sebeobrana, ale tradiční japonské umění s určitou filosofií. Mluvíme-li o filosofii, stojí za zmínku, v čem se vlastně toto bojové umění liší od ostatních, např. karate nebo juda. Aikido není bojový sport jako např. kickbox, nýbrž ryze nesoutěžní disciplína, jejíž zakladatel Morihei Uešiba vždy usiloval o to, aby k boji vůbec nedošlo. To ovšem neznamená, že jde o neúčinné bojové umění. Z prvního pohledu může aikido svou elegantní technikou připomínat i tanec a pro neznalého něco zvláštního. Mluvíme-li o tom že aikido je nesoutěžní disciplína, musíme si také říci, že nectí běžná omezení. Aikidó není svázáno pravidly jako ostatní bojová umění, třeba judo, kde nesmí zápasník vykročit ze zápasiště a nesmí použít mnoho technik. Přitom v žádném případě nejde ani o volný boj bez pravidel, známý jako fullcontact. Aikido využívá protivníkovi síly a reakcí. Techniky aikidó vznikly z principů použití japonského meče „katana“, nevyžadují velkou sílu, a proto jsou vhodné nejen pro muže, ale i pro ženy a děti.
Trénink se skládá z rozcvičky, nácviku pádů a kroků a samotných technik, které směřují proti jednotlivci či více protivníkům. Trénink je vždy přizpůsoben jednotlivci, tak aby mohli cvičit i zájemci zralejšího věku a zároveň si přišli na své i mladší. Mimo jiné nás aikido také učí pozornosti, postřehu a sebejistotě. Je to zdravotně prospěšná, vynikající pomůcka proti stresu.
Morihei Ueshiba (Ó-sensei), zakladatel Aikidó
